Rostlina z Peru - Brambory
Peru zná na tisíce druhů brambor.
O Peruáncích se říká, že jejich vztah k jídlu je tak silný, že když právě nejí, tak alespoň o jídle mluví. Samozřejmě jídlo na pobřeží je úplně jiné, než jídlo v pralese, a to je zase odlišné od jídla v horách. Do peruánské kuchyně patří hlavně kukuřice, brambory, rýže, obiloviny, rajčata, dýně, avokádo, burské oříšky, pálivé papričky, fazole, kakao, maso hlavně hovězí, z lam či kuřecí a mnoho dalších ingrediencí. Z koření se používá hlavně bazalka, máta, oregáno a petržel.
Cebiche a sancochado
Kromě sacharidů jsou brambory bohaté na pyridoxin, thiamin, riboflavin, niacin a kyselinu listovou. Barevné odrůdy konzumované se slupkou mají dokonce více vitaminu C než citrusy.
Španělé do Peru přivezli cibuli, česnek, citróny a limetky, a díky tomu vzniklo skvělé peruánské národní jídlo "cebiche". Rybí filé nakrájené na malé kousky, okořeněné jenom solí, česnekem a rozemletými ají papričkami, zalité šťávou z limetky a posypané na dlouhé proužky nakrájenou cibulí. Vaří se jen krátce. Někdy se přidávají mořské plody.
Dalším národním jídlem v Peru je hustá polévka "sancochado". Je uvařená z různých druhů masa, brambor, klasů kukuřice, yuky, sladkých brambor, velkých kusů mrkve, dýně a všemožné zeleniny, která je právě po ruce. Vývar se sleje a podává se zvlášť v misce. Maso a zelenina se vyskládá na mísu a podává se samostatně s různými omáčkami a papričkami ají.
Pálivé papričky "ají" se přidávají takřka do všech jídel a brambory tady mají nejrůznější tvary a barvy. Kukuřice se v Peru pěstuje asi 7tisíc let a je jednou z hlavních složek peruánské kuchyně.Rostlina z Peru
Brambory pocházejí z Jižní Ameriky, z horských oblastí peruánských And. Začaly se tu pěstovat už před deseti tisíci lety. Z původních několika málo druhů divokých brambor byly vyšlechtěny tisíce druhů současných. Jen v Peru se dnes pěstuje kolem 4000 druhů brambor a pouze málo z nich je podobných těm, které známe u nás. Tradiční potravinou peruánských indiánů je tzv. chuňo, škrobová moučka získávaná ze sušených brambor. Zajímavostí je, že chuňo se vyrábí z brambor, u nichž nejen nadzemní část rostliny, ale i samotné hlízy jsou jedovaté. A byly by jedovaté i po uvaření.
Sušené chuňo
Teprve speciální technologií sušení se z nich toxické látky vytratí. Brambory na chuňo se rozloží na suchouskálu a nechají se ležet vystaveny povětrnostním podmínkám. Protože Andy jsou vysoké hory, v noci brambory přecházejí hlubokýmmrazem, ve dne na ně praží slunce. Během tohoto procesu po nich ještě zemědělci šlapou, aby brambory pukly a zbavilytekutiny. Po několika dnech jsou brambory scvrklé a zcela vysušené, takže jsou lehké jako pírko. Poté se mohou rozemlít na moučku, nebo se mohou skladovatv celku. Takto sušené chuňo se může skladovat bez poškození i deset let. V ostatních částech světa je chuňo prakticky neznámé. Přesto se peruánský poklad – brambory – dnes pěstuje po celém světě s výjimkou arktických a tropických oblastí.
Zázračná rostlina
Lilek brambor neboli brambory mají ve srovnání s obilím trojnásobnou výživnouhodnotu. Navíc se jejich pěstování vyplatí i díky velké výnosnosti. V kořenovém systému jedné rostliny vyrůstá kolem 12 až 15 hlíz. Rostlina se běžně dorůstá až jednoho metru, má sytě zelené listy a drobnékvěty bílé, růžové či fialové barvy. Plody jsou zelené až černé bobulky. Hlíza brambory obsahuje vysoké procento vitaminu C a škrobu.